21.12.2012 Sobí Isob

Skupina hnědičkých sobů,
chodila v kopcích nahoru, dolu.

Malý sob nevydržel tempo,
chtěl poznat, kde je řempo.

A ne jenom po sněhu chodit,
kopýtky se v něm stále brodit.

Na severu jsou podmínky kruté,
jedí se tam lišejníky duté.

Zabloudil tedy v cizí kraje,
kde trnka roste a hrozno zraje.

Zapomněl ale zpátky cestu,
po tom svém odpočinku tzv. restu.

Tak bloudil dále a poznával země,
začínal být unaven tak trochu, jemně.

Zabloudil i do země české,
zdálo se mu to tu krásné a hezké.

Cestu zpátky nemohl najít,
nechtěl v tak pěkné zemi zajít.

I tady začal padat sníh,
dětičky jezdily na saních.

Zastesklo se mu velice,
chtěl tady sobů povíce.

Ježíšek potkal soba,
zírali na sebe oba.

Nepatříš sem hošku,
chtěl bys poradit trošku?

Sever tímto směrem bude,
dobře se ti tam pude.

Abys nebyl stejný a chudý,
budeš mít nosánek rudý.

Santa ho pak s sebou vzal,
jméno Rudolf a práci mu dal.